POCTA OTCI BILLOVI

"Ježíš pro nás trpěl a zemřel pro nás na kříži. Tato Jeho láska musí být opětována. Proto následujeme Ježíše Krista." Otec Bill byl o svých slovech tak přesvědčen, že je ve svém životě naplňoval dnem i nocí. Vždycky říkal, že mu Bůh v roce 1976 daroval nové a zdravé srdce proto, aby šířil Ježíšovu lásku a Jeho odpuštění do všech končin země. A Všemohoucí ho povolal zpátky k sobě po padesáti letech upřímné a věrné kněžské služby.

P. Joseph Kuruppamparambil, zkráceně P. J. K. Bill se narodil 23. února 1928 jako čtvrtý syn Xaviera a Anny v Thottakam, Vaikom v Kerale v Indii. Vstoupil do Kongregace vincentinů, katolické náboženské organizace založené v Kerale na jihu Indie a první sliby složil 22. května 1952. Slavné sliby složil 5. ledna 1956 a 12. února 1958 ho Jeho Eminence kardinál Joseph Parekkattil, později arcibiskup arcidiecéze Ernakulam vysvětil na kněze.

Když byl P. Joseph Kuruppamparambil VC v roce 1948 v nižším semináři, studovalo s ním v prvním ročníku dalších devět seminaristů. Ještě předtím než byl přijal do semináře, když studoval střední školu, začal šířit antikomunistickou literaturu s názvem INTEC, která byla z dlouhodobého hlediska velmi úspěšná. V semináři vznikla skupinka bratří pod vedením bratra Josepha, jejímž hlavním cílem bylo šíření náboženské úcty zejména k Panně Marii, aby se prohloubila zbožnost seminaristů.

Brzy po vysvěcení se otec Bill zapojil do pastorační činnosti a zastával různé funkce na generalátu Kongregace. Všude, kde působil, inicioval mnoho sociálních projektů. Vždycky byl plně zapojen do díla. Stále byl optimistický a plný radosti a nikdy - ani ve velmi obtížných situacích - nepropadal depresi.

V rámci Kongregace vincentinů byl zodpovědný za zakládání škol, zejména škol s výukou v angličtině, které byly tehdy v Kerale velmi vzácné. Nikdy Nikdy se nenechal odradit a neztrácel naději. Otec Bill měl dobrodružnou povahu a ta se projevovala všude, kde byl ustanoven, a ve všem, co dělal. Jeho iniciativnost, představivost, originalita, schopnost dotýkat se srdcí lidí, stálý úsměv na tváři a každý diplomatický krok, který podnikl - to vše svědčí o jeho pestré osobnosti a výjimečných vůdčích schopnostech. Zasloužil se o mnoho sirotčinců a škol pro chudé. Neměl ve zvyku dělat věci polovičatě. Byl vždy naprosto ponořen do všeho, co dělal. Jeho hlavním rysem byla dynamika. I když měl mnoho funkcí a byl přetížen, našel si čas na lidové misie a později na charismatické exercicie.

Když byl v noviciátu, uskutečnila Kongregace vincentinů své vůbec první lidové misie. Psal se rok 1951. Bratr Joseph se jich aktivně účastnil a urovnal několik sporů, které ohrožovaly jednotu rodin. Brzy po vysvěcení se vrhl na organizaci lidových misií a zavedl novinky, které byly dosud věřícímu lidu neznámé. Díky své originalitě a pracovitosti doplnil některé prvky do stávající náboženské praxe a provedl drobné úpravy, až vznikl nový program, totiž lidové misie. Můžeme tedy říci, že je otec Bill průkopníkem lidových misií a také tím, kdo dláždil cestu jejich rozvoji a šíření po celé zemi.

Když mu bylo 48 let, utrpěl dva infarkty a musel zůstat 45 dní na lůžku. Lékař mu zakázal veškerou fyzickou aktivitu včetně chůze do schodů a především nesměl vůbec kázat. Musel brát léky, aby se jeho stav stabilizoval. Během rekonvalescence byl pozván na exercicie, které organizovala Charismatická obnova a jíž se účastnilo 160 kněží a dva biskupové. Na konci exercicií mu biskup, který celou skupinu vedl, nabídl, že se za něj pomodlí, a vyzval ho, aby formuloval své přání. Během této modlitby se otec Bill setkal s Pánem Ježíšem. Ježíš se ho dotýkal stejně jako tehdy, když žil, kázal a uzdravoval lidi v Jeruzalémě. S otcem Billem se stala skrze víru veliká změna. Následná lékařská vyšetření pak potvrdila, že se bezpochyby uzdravil. Své uzdravení otec Bill dokázal tím, že vystoupal na blízký kopec. Potom si na svých představených vyžádal, aby ho zprostili administrativních povinností, aby se mohl cele oddat kázání Božího slova.

Rozhodl se také studovat uzdravení skrze víru v Pittsburghu v USA. Na konci studia učinil Bůh skrze otce Billa první zázrak uzdravení, když se otec modlil nad ochrnutým člověk a ten hned vstal a chodil. Otec Bill pak po celém světě vedl šestidenní exercicie, slavil mše svaté s modlitbou za uzdravení a konal lidové misie.

Otec Bill vždycky kázal jasně, efektivně a prakticky. Silou své osobnosti a hudebním talentem přitahoval davy lidí. Nejen v Indii, ale po celém světě ho následovaly zástupy. A Kongregace dostávala zprávy o nejrůznějších uzdraveních.

Otec Bill byl jedním z průkopníků charismatického hnutí v Indii. "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!" (Mk 16,15). To je závěrečný odkaz Pána Ježíše jeho učedníkům. Otec Bill se ho ze všech sil snažil realizovat. Přijal tento Boží příkaz za svůj každým coulem své osobnosti, nesl Boží slovo do celého světa a sdílel ho s milióny lidí.

Otec Bill uměl být v mezilidských vztazích šikovně diplomatický. Byl k druhým vždy velkorysý. Praktikoval zásadu svatého Pavla - že láska přikryje množství hříchů. Občas ho lidé i obelhali, když poznali jeho shovívast. On však v sobě nechoval žádnou zášť. I když se setkal se svým největším nepřítelem, přivítal se s ním jako s blízkým přítelem a jednal s ním ohleduplně. Říkával: "Když ze srdce neodpustíme, ani náš nebeský Otec nám neodpustí naše hříchy. Budeme muset zůstat v očistci tak dlouho, dokud nám nebude odňat i ten nejposlednější hřích. Tak moc je odpuštění pro náš život důležité. Nezapomínejte na to." Připomeňme si také, co udělal v Africe pro Kongregaci vincentinů a pro jednotlivce s duchovními, mentálními a materiálními těžkostmi.

V roce 1992 začal působit pro východoafrickou misii Kongregace vincentinů a plný nadšení začal kázat radostnou zvěst domorodcům. Jeho první promluvy v Tanzánii proměnily mnoho nevěřících v opravdové apoštoly Ježíše Krista. Brzy se zvěst o tomto horlivém vincentinském misionáři rozšířila po celém africkém kontinentu. Na jeho exercicie přicházely davy lidí. Scházeli se tam lidé bez rozdílu vyznání, národnosti a barvy pleti. Mezitím se začal o otce Billa zajímat celý svět a různé země ho zvaly, aby u nich slavil mše svaté s modlitbou za uzdravení. Během krátké doby se stal otec Bill věhlasným mezinárodním kazatelem. Několik pasů a naplněný roční harmonogram, který nosil stále s sebou, dávaly tušit, jak je tento posel Ježíšovy lásky a odpuštění vytížený.

S cílem povzbudit lidi v jejich duchovním životě založil mnoho domů modlitby v Tanzánii, Keni a Ugandě i po celém světě. V těchto centrech se pravidelně slaví mše svaté s modlitbou za uzdravení a realizují se zde exercicie v duchu otce Billa a dle jeho představ. Službu celosvětové evangelizace převzali po otci Billovi jeho nástupci.

Otec Bill nemohl oslavit 50. výročí svého kněžského svěcení zde na zemi. Několik měsíců před jeho zlatým jubileem a necelý měsíc po jeho 80. narozeninách ho povolal jeho Nebeský Otec.

Otče Bille, orodujte za nás!